Skutečná důvěra roste tam, kde neexistuje vydírání láskou
Děti jsou velmi pozorní posluchači, vnímají nejen slova, ale zachycují i intonaci, mimiku, emoce a podtext. Věty rodičů pronesené ve spěchu nebo s podrážděním mohou v dětské mysli zanechat hlubokou stopu. RBC-Ukrajina vysvětluje, jakým frázím se vyhnout, aby byla zachována důvěra v rodině.
„Nemám čas“ = „Jsi nedůležitý“.
Když dítě slyší, že nemáte čas, může mít pocit, že na jeho potřebách nezáleží. I krátký rozhovor nebo objetí může něco změnit. Je důležité být nejen fyzicky přítomen, ale také emocionálně k dispozici. Upřímná pozornost buduje důvěru lépe než jakékoli vysvětlování.
„Neplačte“ = „Na vašich emocích nezáleží.“ Vždycky se snažte, abyste se cítili dobře.
Zákaz pláče učí dítě emoce potlačovat, místo aby je prožívalo. Ničí to schopnost vést upřímný dialog. Lepší je říci: „Vidím, že jsi smutný. Pojďme si o tom promluvit.“ Tímto způsobem se dítě učí důvěřovat a sdílet pocity.
„Já jsem ti to říkal!“ = „Jsem chytřejší než ty.“
Tato slova znehodnocují zkušenosti a volby dítěte. Vytvářejí spíše pocit ponížení než podpory. Místo toho se zeptejte: „Co jsi z toho měl?“ a pomozte mu pochopit situaci. To buduje důvěru a učí myslet samostatně.
„Nepleť se mi do cesty“ = „Překážíš mi“.
Když je dítě odstrčeno, může mít pocit, že jeho přítomnost není vítána. I když jste zaneprázdněni, řekněte: „Dej mi 10 minut a budu tvůj(á).“ V takovém případě je třeba, aby se dítěti věnoval(a). Tím mu dáte najevo, že je důležité a jeho potřeby nejsou ignorovány. Upřímnost a vysvětlení jsou klíčem k porozumění.
„Jsi ještě malý, ničemu nerozumíš“ = „Na tvém názoru nezáleží“.
Taková slova zabíjejí dětskou sebedůvěru a touhu sdílet. Místo toho byste se měli zeptat na jeho názor a vyslechnout ho až do konce. Dítě má právo na hlas a to buduje jeho sebevědomí. Skutečná důvěra začíná vzájemným respektem.„Nevymýšlej si“ = „nevěřím ti“.
Když vám dítě něco řekne, záleží i na fantazii. Podceňování jeho slov vede ke ztrátě otevřenosti. Je lepší říci: „Zajímavé! Jak si to představuješ?“. To pomáhá udržovat důvěrné spojení a rozvoj představivosti.
„Zklamal jsi mě“ = „Nepřijímám tě takového, jaký jsi“.
Takové věty ničí vnitřní jistotu. Dítě se začne bát dělat chyby, aby neztratilo rodičovskou lásku. Lepší je říci: „Jsem smutný z toho, co se stalo, ale přesto tě mám rád. Bezpodmínečná láska je základem důvěry.
„Teď na to není čas“ = „Tvé starosti nejsou důležité.“ Vždycky se snažte, abyste se o ně starali.
Někdy dítě potřebuje jen vyslechnout – bez posuzování a rad. Když mu to odepřeme, uzavře se do sebe. I několik minut upřímného naslouchání může znamenat rozdíl. Důvěra se rodí v okamžiku pozornosti.
„Proč nemůžete být jako ostatní?“ = „Nejsi dost dobrý.“
Srovnávání s ostatními znehodnocuje individualitu dítěte. Ztrácí víru v sebe sama a přestává usilovat o rozvoj. Lepší je zdůrazňovat silné stránky a podporovat růst. Podpora inspiruje lépe než kritika.
„Dělám pro tebe všechno“ = „Dlužíš mi“.
Tato věta vyvolává v dítěti pocit viny místo vděčnosti. Začne si myslet, že jeho láska není dar, ale povinnost. Láska nevyžaduje žádný prospěch – je bezpodmínečná. Skutečná důvěra roste tam, kde neexistuje vydírání láskou.
